Susedia - 1. část

30. března 2014 v 19:04 | Tia
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena, Caroline & Klaus
Postavy: Damon Salvatore, Elena Salvatore , Klaus Mikaelson, Caroline Mikaelson, Anna Johnson (příležitostně jiné nebo jen zmíněné)
Děj: Nesouvisí se seriálem. Damon, Elena, Anna a Klaus s Caroline jsou sousedi v paneláku. Je to spíš taková parodie/komedie :)
Poznámka: Dohromady bude cca 100 částí, dokud budete chtít a mě to nepřestane bavit :) Všechny budou dlouhé jako tato (ne-li delší :P). Jestli chcete další, zanechte komentáře :)
Tohle je asi nejdelší část ze všech povídek, kterou jsem kdy napsala :-D Totálně mě bolí ruka :( :D



1. část - Stěhování

Byt Klause
"Osmdesát tři. Osmdesát čtyři." ozvalo se klepání a Caroline zvedla hlavu od počítání a řekla směrem ke dveřím: "Moment!"
"Osmdesát pět." klep.
"To snad hoří?" vstala nasupeně Caroline a vydala se svinským krokem ke dveřím. "Vždyť už jdu!" ledva to dořekla, už otevírala dveře.
"Co je?" osopila se na svého manžela ve dveřích, nesícího velkou krabici.
"Nestůj ve dveřích! Stěhujeme Damona." řekl nevrle Klaus a už se hrnul do bytu.
"K nám?!" zeptala se šokovaně Caroline a otočí se zpátky ke dveřím, kde už stál Damon s květináčem a ohromnou květinou v rukách.
"Promiň, Care. Ztratil jsem klíče od bytu." vysvětlil jí okamžitě, když uviděl její výraz.
"To znamená, že se celý tvůj byt nastěhuje k nám?!" řekla stejným tónem.
"Ne celý. Celý se stěhuje zítra. Dnes jenom ložnice." oponoval s úsměvem Damon. Klaus šel okamžitě ke své manželce, aby jí to vysvětlil: "Koupili si novou. Prý to posiluje sexuální život." laškovně nadvihl obočí a udělal kukuč na naštvanou Caroline.
"Tak tos měl ty koupit novou ložnici už před pěti lety." strčila do něj loktem.
"Ale, Care..." zamumlal a šel radši pryč. Když je naštvaná, je to jako dráždit anakondu bosou nohou.

***

Po stěhování
"Díky Damonovi můžu začít počítat od začátku." řekla vyčítavě Klausovi, který se zrovna vracel z kuchyně se dvěma talíři a pivem.
"Jeden. Dva..." počítala a dávala už spočítaný tovar vedle sebe.
"Co počítáš?" zeptal se zmateně Klaus. Caroline se zářivě usmála a s radostí mu odpověděla: "Nálepky na hubnutí. Fungují na sto percent. Chceš?" nabídla mu rukou. Měla tam položenou mini čtvercovou nálepku barvy kůže. Klaus se zamračil. Jak by mu asi tohle mohlo pomoct zhubnout? Navíc, on nepotřeboval scházet žádná kila. Ale přesto řekl: "Prosím tě, u mě by fungovaly jen kdybych si s nimi zalepil hubu." a dal si do pusy kousek sýra.
Jen protočila očima a vrátila se k počítání: "Tři. Čtyři..."
"Kolik si toho koupila?" Blondýnka ztuhla. Hned se ale probrala a otočila se k manželovi a výmluvně prohodila se svým nejroztomilejším výrazem: "Sto." Klause šlo klepnout.
"Pět..."
"Kolik?! Vždyť jsem ti říkal, že nemáš od dealera brát takéto množství!" povzdechl si a svalil se do křesla.
"Šest..."
"A co s tím budeš dělat, když to neprodáš?" zlobil se.
"Neboj se," utěšovala ho, i když se pořád věnovala nálepkám. "zatím jsem nikdy neprodělala." pokrčila rameny.
"Sedm..."
"Ano? A víš, proč?" vstal rozzlobeně a zamíříl ke skříni. "Protože celá moje rodina má od tebe žehličku na vlasy," vzal ji do ruky. "Sadu superostrých nožů, vakuuové obaly na textil, antialergické polštáře a ze všeho máme po pět kusů!" vykřičel se konečně. Caroline kupovala tovar od dealerů a snažila se ho prodávat. Bezúspěšně. Buď to koupil Damon nebo Klausova rodina. Štvalo ho, že si nechce najít normální práci a jediný, kdo tu vydělává, je on.
"Náhodou, vakuuové obaly na textil jsme využili." hlesla nevzrušeně a vrátila se k nálepkám.
"Jo. Protože jsem do nich balil divinu pro všechny kolegy z mysliveckého spolku." opáčil naštvaně, hodil žehličku do skříně a prudce ji zabouchl.
Otevřely se dveře a do nich šel pozadu Damon a říkal: "Pomalu, pomalu." couval. Před ním byli dva stěhováci.
"Pozor!" vykřikl zděšeně Klaus a chytl se za hlavu. Ale bylo už pozdě. Jeho nejlepší přítel bouchl do vázy a ta se s rozstříštěním rozpadla na zemi.
Klaus spustil ruce z hlavy, ve tváři zoufalý výraz, smíšený se smutným. Damon se otočil a uviděl, co napáchal. Omluvně se otočil ke Caroline a řekl: "Promiň, Care. Rozbil jsem vázu." a sundal si z hlavy jeho nejoblíbenější kovbojský klobouk, jako na pohřbu a přiložil si ho k hrudi.
Caroline se uchichtla a oponovala mu: "To byla Klausova. Čínská."
"Tu mi otec donesl z Pekingu." zavrčel naštavaně Klaus a litoval, že nemůže vrčet doopravdy. Ta váza pro něj znamenala hodně.
Mezitím Damon sbíral zbytky vázy a doufal, že to pujde zlepit. Nechtěl by, aby byl na něj Nik naštvaný.
"Care?" přišel opatrně Damon k blondýnce a sedl si vedle ní na gauč. "Mohli by jsme s Elenou dneska spát na gauči? Postel se nám nevešla do auta." Caroline se chystala odpovědět, ale skočil jí do řeči manžel: "Víš, tohle nepůjde. Prodal jsem naši postel." oznámil provinile.
"Cože?" obořila se na něj Caroline. "Kdy?"
"Dnes." stěhováci zaúpěli, nechtěli další práci. Poté, co se na ně Klaus zamračil, ztichli.
"Nic jsi mi neřekl." vyčítala Caroline Klausovi. Musel si rychle vymyslet výmluvu, jinak by dostal ultimátum.
"Neměl jsem kdy," mával rukama kolem sebe, jak se to snažil vysvětlit. Chudák Damon se ani nedostal ke slovu pro sekundové lepido, aby slepil vázu. "Vždyť jsem stěhoval, ne?"
"Počkej, počkej. Ty chceš říct, že si prodal naši krásnou dřevenou manželskou postel, kterou mi darovali moji staří rodiče?" osopila se na něj naštvaně. Dostali ji jako svadebný dar.
"Tvojí staří rodiče měli devět dětí, takže si ta postel užila svoje," Damon už to vzdal s lepidlem, tak jenom spojoval kousky vázy do sebe a doufal, že to bude držet. "A kromě toho není dřevěná, ale jen imitace." Caroline se naštavala. Klaus okamžitě litoval, že vyslovil tato pekelná slova z úst.
"Víš, co je imitace? Imitace je to, co poslední roky předvádíš v posteli. To je imitace!" dloubla mu prstem do hrudi, aby se cítil ještě víc provinile. Naštavaně se zvedla a zamířila do kuchyně, aby si konečně mohla v klidu spočítat nálepky na hubnutí a aby se uklidnila i ona sama.
"Tak my už půjdem." zamumlali stěhováci a chystali se ke dveřím. Klaus vstal, nechal Caroline Caroline a začal vysvětlovat: "Noo, ona je taková... hysterka. Trochu," usmál se. "Děkuju," zaplatil jim za stěhování. "Tady máte." a stěhováci byli pryč.
Povzdechl si a svalil se na místo, kde ještě před chvílí seděla Care. Damon se na něho podíval a řekl: "Vždyť já jsem jim už zaplatil." další Klausův povzdech.
"Jo? Ale to je jedno." mávl nad tím rukou a zamračil se na vázu v Damonových rukách.
"Koukej." řekl slavnostně a ukázal Klausovi vázu, která držela jenom díky jeho rukám.

Později - Byt Klause
Damon se pořád snažil poskládat vázu.
"Tak jak?" zeptal se Klaus, který právě přišel z kuchyně. Damon se tak lekl, že upustil odlomený kousek do vázy. Povzdechl si a snažil se ho dostat ven tím, že vázu překlopí.
"Dáš si?" nabídl mu Klaus salám. Přikývl. Měl děsný hlad.
"Maďarský."
"Ukaž." Klaus mu ho podal. Damon si ji záludně prohlížel a převracel ji v rukách. Jeho bratr se zamračil a nevrle se zeptal: "Co okoukáváš? Co se ti nezdá?" pochopil. Myslel si, že to není maďarská. Naklonil se k němu a snažil se ho přesvědčit o opaku: "Červená, bílá, zelená - maďarská."
"Jo." Damon si nasadil brýle, které viděl na stole. Přišlo mu divné, proč tam ležely, protože Klaus ani Caroline neměli problém s očima. Bylu mu to jedno, tak si je prostě vzal.
"Ale Perugia není v Maďarsku." namítl. Klaus si ho od něj vzal a řekl: "Odkud mám asi vědět, kde leží Perugia? Vidíš - červená, bílá, zelená - maďarská." Damon si vzal salám zpátky a řekl: "Takhle maďarská," obrátil ji. "A italská."
Klaus si povzdechl. "A co? Italská je špatná?"
Damon rozhodil rukama. "Vždyť může být i italská," Klaus ho nechápal. Radši beze slova zakroutil hlavou a krájel ho na stole v obýváku. "Jen mi k tomu dones nějaký kečup nebo hořčici."
"Tu máš." vyřítila se z rohu Caroline a už mu podávala tubičku. Damon si ji od ní s poděkováním vzal.
"Na, dej si." nabídl mu Klaus, ale to už měl Damon pokabaný salám u pusy. Jakmile to Klaus uviděl, zasmál se. "To je sekundové lepidlo."
"Care, sekundový lepidlo na italský salám?" blondýnka si povdechla a bránila se: "Ne. Na vázu." sedla si ke stolu a začala počítat nálepky. V kuchyni ji nebavilo sedět sama v tichu.
"Co s tím mám dělat?" panikařil Damon a mával salámem kolem sebe. Klaus se na něj koukal se zamračeným výrazem, ale nepomohl mu.
"Dones mi prosím tě kečup." udělal psí oči na špinavého blonďáka. Jakmile vyšel z obýváku, Caroline se nahrnula i s nálepkami na gauč vedle Damona, který se věnoval váze. Tentokrát s lepidlem.
"Devět. Deset," sedla si. "Jedenáct." podívala se na osobu vedle ní a vrátila se k počítání. "Dvanáct." Damon to už nevydržel a zeptal se jí: "Co to počítáš, Care?"
Caroline se zářivě usmála. I když si jeho společnost vymanila, dělala jí dobře. "Nálepky na hubnutí," odpověděla pyšně. "Nechceš vyzkoušet? Kup deset a já ti dám jednu zdarma." nabídla mu. Damon ale zakroutil hlavou. Hodlal vyjednávat.
"Poslouchej. Dej mi jednu, zdarma. A když zafunguje, já koupím deset."
"Ale..." zakroutila hlavou zaraženě. Ona je tou, která udává podmínky ostatním. Ne naopak. "To zafunguje na sto percent," šoupla se k němu blíž a snažila se ho zoufale přesvědčit. "Funguje to díky dobře střeženému tajemství hollywoodských hvězd." pyšnila se. Damon se zamračil a koukl se na blondýnku vedle něj.
"Když je tak dobře střežené, jak to, že o něm víš?" pronesl triumfálně a věděl, že vyhrál. Nadzvedl laškovně obočí. Caroline si povzdechla, podívala se dopředu a znova se koukla na Damona.
"Do háje, Damone. Ty mě svými otravnými otázkami přivedeš do hrobu. Tak vyzkoušíš to, nebo ne?" nabídla mu nálepky.
"Fajn. Jak to funguje?" vzal nálepku do ruky a zmateně ji obracel a skenoval.
Caroline se zhluboka nadechla a začala mu to vysvětlovat jako pětiletému harantovi: "To funguje tak, že když si to nalepíš, nebudeš mít chuť na nic." nadmula se pýchou na svůj výrobek.
"Na nic? To nechci." zamračil se Damon. Na jednu věc/osobu by chtěl mít chuť pořád. A že taky má. Vrátil jí to.
"Ale počkej. Myslím na jídlo." uvolnil se. "Aha. Chápu. Takže já když si to nalepím, můžu sníst kolik chci, ale nepřiberu." těšil se z úspěchu, že na to přišel. Povzdechla si a trpělivě ho vyvedla z omylu: "Ne. Tak fungovaly ty předtím. Ale nefungovaly. Tyto fungují tak, že když si to nalepíš, nebudeš mít chuť na to, co ti uvaří Elena." zařívě se usmála, no její společník se zamračil.
"Na to nepotřebuju nálepku."
"Jak to?
"Už si někdy snědla co navařila Elena?" obrátil se na ni.
"Myslela jsem, že El vaří ráda."
"To je právě ta vražedná kombinace." Elenino neoblíbenější jídlo byly těstoviny. Ale to, co vařila ona se těžko dalo přirovnat k jídlu.
Caroline docházela trpělivost. Potřebovala je rozprodat. "Damie, tak koupíš je, nebo ne?"
"Kam si to mám nalepit teda?"
"Ale to je jedno kam. Kdekoliv. Ukaž." Caroline mu už rozepínala košeli a odhalila tak jeho namakané břicho.
"Ale Care... Klaus je doma. Neblázni." košile se válela na podlaze. Damon se podíval kam mu to lepí a div nevypískl radostí.
"Klíč od bytu!" jen tak mu visel na šňůrce na krku pod košilí a on si myslel, že ho ztratil.
"Počkej. Ty si ho necítil? zeptala se zmateně.
"Tak, píchalo mě kolem žlučníku, ale myslel jsem, že je to normální."
"No počkej," olízala nálepku, aby se přilepila na kůži a dala ji Damonovi nad pupík. "Sem."
"Hmm... dobře," vytáhl si klíček a oblíkl si košili. "Já půjdu stěhovat ložnici."
"Ne!" vyštěkla Caroline. "Teď musíš sedět, aby ta nálepka začala účinkovat." slyšela, že z kuchyně přicházel její manžel, tak se vrátila k nevinnému počítání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama